Jsem hodně naivní člověk. Myslím si, že dokážu změnit svět k lepšímu. Že budu v životě šťastná, budu hodně cestovat, pomáhat lidem. Budu mít rodinu a dům se zahradou. Přesto nebudu pořád na jednom místě, protože na to budu mít peníze. To jsou mé velké sny.
A pak, když je přede mnou jenom malý krůček k tomu, abych si je mohla uskutečnit, připadá mi kolikrát nemožný.
Pokud chci hodně cestovat, musím mít peníze, ty získám jedině dobrou prací a tu získám s dobrým vzděláním. A mě přijde nemožné udělat maturitu! Jsem sice teprve v prváku, ale musím myslet dopředu, i když občas to spíše vypadá, že žiju opravdu jenom okamžikem =D
Navíc jsem strašně sobecká. Které dítě si přeje, aby se jeho rodiče rozvedli?
nevím, jestli se tomu dá říkat sobeckost, protože v tomhle případě by to bylo spíše vysvobození, hlavně pro mamku, ale stejně.."táta pořád jenom pije," to pořád opakuje. Nevím, co je na tom pravdy, ale vím, že je táta občas opilej, jenomže na něm to taky občas nepoznám..=/
Jenomže dneska jsem už to fakt nevydržela. Když se naši hádali, musela jsem pak odejít a rozbrečela jsem se. Mamka řekla, že za posledních 17 let, co je s ním, se vůbec nebavila.. Mě je skoro 16, takže je to od té doby, co jsem se narodila..přibližně.. Takže jsem vlastně jenom přítěží.
Oni si neuvědomují, že ty jejich hádky mají dopad hlavně na jejich děti. Já to ještě nějak zvládnu, prostě to ignoruju, ale je mi líto mého mladšího bráchy. Musí to pro něj bejt hrozný =/
Chci pomáhat lidem, kteří pomoc opravdu potřebují =) Moc dobře si uvědomuju, jaké jsou ve světě problémy. Mezilidské vztahy, které můžou končit úmrtím, hladovění lidí, dětí.. A já tu řeším takové kraviny, že nemám co na sebe a že vypadám hrozně..=/ To jsem celá já..nejdřív bych zachraňovala svět a pak mám takové hloupé problémy =D
Vždy jsem do něčeho strašně zapálená, ale pak mě to přejde..tak je to i u lidí. Nejdřív mám někoho strašně ráda a za chvíli? NIC!
